•  
  • 15. století: začátky krajky, která se vyvíjela z výšivek a prýmků.
  • Začátek 16. století: krajku zhotovují velké dámy a také řádové sestry v klášteřích. Tradice a vyučování krajkářskému umění se udržely v klášterech až do 20. století.
  • Konec 16. století: zlidovění výroby krajek.
  • 17. a 18. století: největší rozkvět krajky, kterou nosili knězi, šlechta, důstojníci, královský dvůr (za Ludvíka XIII. a Ludvíka XVI.).

  • Revoluce 1789: úplné ustrnutí vývoje krajky, protože byly zrušeny privilégie šlechty.
  • Císařství: Pokus obnovit oblibu a tím i výrobu krajek.
  • 19. století: Mírný úpadek vznikl po revoluci vlivem tlaku industrializace, zchudnutí a třídních bojů.
  • 20. století: Opětné vytvoření několika regionálních středisek výroby krajek.
  • Před druhou světovou válkou: Světová krize se projevila i v krajkářském průmyslu.
  • Po druhé světové válce: Nová móda krajky, která se používá při výrobě konfekce, jemného prádla, záclon a bytového textilu.

  • Před rokem 1494: Obraz Memlinga (zemřel 1494) pro bruggského občana jménem Floreinský, oděv je zdoben paličkovanými krajkami, pravděpodobně první zobrazení krajky.
  • 1582: Krajkářky jsou ve sboru, který vítal vévodu z Anjou, při jeho návštěvě města Lille.

 

  • 1660: Colbert zakládá Královskou manufakturu krajek, poslal do Francie 30 benátských a 200 vlámských krajkářek.
  • 1662: Anglie zakazuje dovoz všech krajek.
  • 1678: zabavení lodi plavící se do Anglie s nákladem krajek (1118 m krajek).
  • 1738: Pro ložnici francouzské královny nakoupeno za 3 000 liber krajek.

  • 1766: krajkářství je prohlášeno svobodnou živností.
  • 1817: vídeňská krajkářská škola byla přemístěna do Prahy.
  • 1896: Průmyslová statistika: 47 571 osob se v Belgii zabývá výrobou krajek.
  • 1908: Zahájena strojní výroba paličkovaných krajek ve firmě M. Faber & Co. v Letovicích.
  • 1925: paličkovaná krajka se stala součástí československých expozic na světových výstavách.

 

Strojní výroba krajek v Letovicích byla zahájena jako první svého druhu na kontinentě. Bylo to o 20 let dříve než její nejbližší konkurence na území Německa.

Do roku 1856 neměla na evropském kontinentě krajkářská výroba v Letovicích žádnou konkurenci a tak se mohla plynule rozvíjet. Konkurovaly jí pouze výrobky z Anglie, ale ty se dovážely jen zřídka. Střetům s touto anglickou konkurencí zabránilo zaměření se na rakousko-uherský trh, který byl chráněn vysokými dovozními cly. Tak byla výroba krajek chráněna i před pozdějšími výrobci tohoto zboží.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  • V roce 1832 koupil obchodník Baum od hraběte Kálnokyho budovy bývalé manufaktury a začal zde adaptační práce pro postavení bobinetových strojů, které koupil v Anglii. Než dokončil rekostrukce, zprovoznil stroje v Anglii. Stroje ale nesměly být z Anglie vyváženy. Za porušení tohoto rozhodnutí byl vyhlášen trest smrti. Krátce na to nechal Baum stroje rozmontovat, v roce 1833 je tajně převezl do Letovic, a to přes Hamburg, Štětín, Antverpy a Terst. Dlouhé hřídele byly upevněny na spodní části lodi. V roce 1834 již byla v Letovicích zahájena výroba krajek "Tatting" na strojích Warp.
  • 1. srpna 1834 ale musel finančně vyčerpaný Baum prodat všechny instalované stroje. Koupil je jeho švagr Moritz Faber a jeho přítel Ludwig Damböck.                                                                                                                                                             
  • V roce 1834 navštívil továrnu jeho Veličenstvo císař František I. Prosbě pana Daniela Bauma o poskytnutí císařské ochrany mladé firmě císař vyhověl. Výsada spočívala zejména na stanovení ochranného cla na dovozy krajek (odhaduje se, že to bylo 100% normální výrobní ceny). Po smrti císaře Františka I bylo clo redukováno na polovinu. Ceny krajkářských výrobků byly proto stanovovány v monopolních podmínkách na maximální možné úrovni. Jednotným prodejem výrobku měl Faber zaručený maximální zisk, který umožňoval akumulaci kapitálu i další technický rozvoj.
  • Výrobu příznivě ovlivnila výstavba železniční tratě mezi Brnem a Českou Třebovou v roce 1848.
  • V roce 1863 umírá zakladatel krajkářské výroby Daniel Baum. Továrnu vede Móritz Faber.
  • Kolem roku 1885 již má letovická továrna konkurenty - firmu Wagner a Rohlinek v Brně, která ale zkrachovala a stroje byly převezeny do Letovic. Stejným způsobem likvidovala firma Blair ve Wiener Neustadt, firma Fiola et Gutsom ve Füdorfu u Vídně. Konkurenčnímu tlaku však nepodlehly firmy Tüll und Spitzenfabrik v Aši, která vyráběla až do konce 2. světové války, taktéž firma Gottschald a spol. z Prahy a drobné rodinné firmy s paličkovacími a vyšívacími stroji ve Vejprtech, Kraslicích a Přísečnici.
  • Letovická továrna se svou centrálou ve Vídni rozšířila výrobu i mimo Letovice. Patřily jí krajkářské závody v Mezilesí, Miláně v Itálii (později byla výroba přestěhována do Turína), Wiener Neustadt, ve Vídni, Györu, Velké Šťáhle a Gumpendorfu.


  •  

  • 1908 bylo zprovozněno v Letovicích prvních 50 paličkovacích strojů.

  • Konec války v roce 1918, rozpad Rakouska-Uherska, vznik samostatné Česko- slovenské republiky a ostatních tzv. nástupnických států na místě starého Rakouska staví krajkářskou výrobu před mnoho problémů. Nastává i změna v módě, odklon od dřívějších krojů, kdy byla krajka velmi potřebná. Nakupují se nové stroje, aby se tak mohlo konkurovat francouzskému zboží.
  • 1925 Počet paličkovacích strojů dosáhnul počtu 430. V této době byla výroba paličkovaných krajek v Letovicích největší v Evropě.Pro firmu M. Faber & Co. navrhovali nové vzory špičkoví vídeňští umělci.

  • Celá továrna pana Fabera v Letovicích zaměstnávala přes 1000 lidí. Hledaly se nové trhy, řešily se celní problémy.
  • 1929 začátek hospodářské krize. Vázne odbyt a tím přichází i snižováni výroby a propouštění nepotřebných dělníků. Později se projevuje i politický tlak Německa a hrozba války.
  • 1939 dochází k okupaci Československa. V Protektorátu Čechy a Morava zůstává krajkářská výroba v Letovicích zachována, přestože firma M. Faber zavedla válečnou zbrojní výrobu, kam převedla převážnou část pracovníků z krajkářské výroby.

 

  • 1800: z tohoto roku pochází první dochované plány stavby budov. Majitel pozemků hrabě Albrecht Dubský z Lysic nechal na místě bývalých mokřad postavit první budovy budoucí "Dubského továrny na šrouby a hřebíky", jedné z prvních šroubáren v Rakousku - Uhersku.
  • 1863: Stavba nové kotelny a první modernizace výroby šroubů a hřebíků.
  • 1921: Velkoprůmyslník hrabě Dubský realizuje rozsáhlou modernizaci, úplně změnil vzhled továrny.
    Přestavuje všechny objekty do současné podoby, staví novou parní kotelnu pro vytápění a hlavně pro nové strojní vybavení výroby a povrchové úpravny šroubů a hřebíků. V té době nejlépe vybavená a nejvýkonnější výroba šroubů. V areálu jsou byty pro úřednictvo a ředitele, na tu dobu velmi moderní sociální zařízení pro dělníky.
  • 1932: během roku továrna 2 x zastavila výrobu až byla ukončena úplně, přestože měla zakázek převyšující kapacitu. Na nátlak kartelu, který snížil ceny hřebíků tak, že byly levnější než drát, Albrecht Dubský ukončil výrobu. Stroje byly odvezeny na severní Moravu.
  • Od 1933 byly tovární budovy prázdné.
  • 19431946: budovy si pronajal Emil Ryzí z Lačnova a vyráběl zde dřevěné hračky.

 

  • 1. ledna 1946 byl ustanoven zřizovacím dekretem Tylex, národní podnik, továrny krajek a tylů Letovice a získal veškerý krajkářský průmysl v českých zemích, to znamená mimo Letovice také oblast Krušných hor a Vamberecka.
  • Polovina 1948: došlo k přestěhování všech paličkovacích strojů do závodu v Drnovicích, který byl specializován na výrobu paličkovaných krajek a záclon. Veškerá výroba paličkovaných krajek z Letovic a následně z celé republiky byla převedena do Drnovic. Především ze severo- a východočeského pohraničí byly přivezeny paličkovací stroje.

  • 1949 již byla továrna plně v provozu. Vyrábělo se na strojích několika výrobců.
  • Tovární budovy byly postupně modernizovány včetně sociálního zázemí. Po celou dobu byla celá továrna vždy ve velmi dobrém stavu.
  • Dobrý technický stav paličkovacích strojů byl systematicky udržován a postupně přibývaly modernější stroje.